Střípky se vrací.

Ne vše je na úřadu perfektní. Rozhodnutí, činy i chování některých zastupitelů mi čím dál častěji brali dech i chuť pracovat  pro obec. Vzdal jsem se kandidatury na zastupitele a dál jen dění v obci sledoval z povzdálí. Přestal jsem psát střípky ze zasedání. Srovnal si myšlenky, získal nadhled. A pevně věřil, že ambice nových zastupitelů se promění na skutky. Že to půjde zas o něco lépe. 

Dnes to vidím takhle: počet jednacích bodů na zastupitelstvu se scvrknul na minimum. Nově zvolení zastupitelé jen zřídka přiloží ruku k dílu. Starosta je přetížený prací i byrokracií. V našich lesích se kácí bez jakékoliv kontroly. Údržba zeleně vázne. Obchod se nám proměnil nazpátek na vietnamský kiosek. Kontejnery s odpadem stále dominují naší návsi. Kraj plánuje dálniční přípoj za naší obcí. A koho ze zastupitelů to skutečně zajímá?

Dobrá zpráva je, že se opravují po desítkách let krajské silnice. S kufrem, jak se to má dělat. To však jen díky starostovi, který to na kraji vydupal. A i když kraj vysoutěžil stavební firmu, která i hlínu na skládku odváží za násobně vyšší ceny, máme místostarostu Mirka Hofmana. Ten naštěstí denně hlídá detaily i kvalitu práce, jinak bychom to mohli za pár let opravovat. Tím bohužel trpí územní plán i další projekty, které tak trochu kulhají. 

Zastupitelé jsou v obci od toho, aby pomáhali. S těmi lehčími úkoly. Chápu, že za pár stokorun měsíčně je to náročná práce. Jenže těžko se zbavuji pocitu, že někteří chtějí sedět v zastupitelstvu jen proto, aby si udělali pár zábavných dní na hřišti a ohlídali vlastní zájmy. Proto se vracím zpět ke střípkům. Aby vše důležité bylo opět vidět. A uvidíme, kam se to celé pohne. 

Jirka Macháček