Nečernobílé sobectví, prašné cesty aneb proč jsme takoví?
Jak vypadá prototyp bezohledného padoucha? Je to spíš nabušený nakrátko ostřihaný svalovec v kožené bunde, s ostře řezanými rysy v obličeji, který se po silnicích prohání na čtyřkolce nebo nenápadný táta od rodiny, který ve volných chvílích spravuje obecní cestu před svým pozemkem, v létě jezdí s dětmi na kole, v zimě chodí na běžky?
„NEBUDU JEZDIT POMALU JEN KVŮLI TOMU, ŽE SE PRÁŠÍ. Kvůli bezpečnosti dětí, to ano. Ale když si lidi postaví domy přímo u prašné silnice, nemůžou se divit.“ Touto argumentací mě nepříjemně uzemnil skorosoused, člověk, kterého jsem bral (a stále beru) za slušného.
Pracoval jsem na cestě před domem, když se rychle blížilo auto, za nímž se zvedala oblaka prachu. Rukou jsem naznačil řidiči, ať zpomalí. Za pár hodin se to opakovalo, pán zastavil a proběhla, dle mého názoru, klidná diskuse. To bylo v neděli (8.5.). Od té doby nad debatou několikrát denně přemýšlím.
Co mě tak zaráží a fascinuje? VĚDOMOST KONÁNÍ. Ten člověk VÍ. Spousta řidičů evidentně netuší, nenapadne je to. U skorosousedky podnikatelky nevím sám, možná ví možná ne. Ale pán evidentně VÍ. S diskuse jsem měl dojem, že má nějakou zvrácenou radost z toho, že to těm „hloupým“, co si postavili takto „hloupě“ u silnice, nandá. Jako by z jeho chování vyzařovalo: „To já jsem pašák, dům mám na velké zahradě, daleko od té „hlavní“, hlupáci…“. Jako by mu nedocházelo, že za pár let může i on mít dům u „hlavní“ silnice = místní neslepé obslužné prašné komunikace.
Mluvili jsme i o řešení. Jak už jsem napsal výše. Pán se stará o cestu před svým pozemkem, poctivě spravuje díry. I já se snažím přiložit ruku k dílu – odvodňuji, zametám, sekám, hrabu. Oba pracujeme na obecním, oba přemýšlíme.
Jeden z návrhů: Nově nastěhovaní se složí, zaplatí cestu. Ano i mně to kdysi napadlo. Tato varianta by byla řešením v případě, že by se jednalo o jakýsi uzavřený blok domků, kde by v budoucnu byla vyloučena jakákoli další výstavba, úprava povrchu by byla definitivní (žádné kopání kanalizace, vodovodu, ježdění těžké stavební mechanizace). Ale u „hlavní“ obecní komunikace je to problém. Například v naší lokalitě se bude v průběhu následujících let pravděpodobně stavět kolem třiceti nových domků a kanalizace. Zároveň cesta/silnice není jasně vymezená, nemá chodník, krajnici, škarpy, není vyspádovaná, nejsou zde propustě atd., atd. To generuje otázky typu: Co by měl „soukromník“ platit, jakou úpravu povrchu zvolit, šlo by to udělat „od boku“, musel by se udělat projekt, kdo by ho zaplatil, jak by to bylo v případě, že by se nově zrekonstruovaná silnice poničila atp., atp..
Systémovým řešením, standardním na západ od naší hranice, je povinnost subjektu, který prodává pozemek pro výstavbu (fyzická osoba, zemědělec, dědic, developer, obec…), vybudovat příslušnou infrastrukturu (silnice, sítě), případně se finančně podílí na opravě stávající komunikace, která je výstavbou poškozena. Kupující již pak nic neřeší. To je právě ta cena za zasíťovaný pozemek.
Do minulosti to již ve Všestarech nenapravíme, do budoucna to musíme ohlídat, nastavit pravidla, ta dodržovat.
V současné době máme již nabídky na „provizorní“ opravy/rekonstrukce prašných cest pomocí asfaltového obrusu = recyklátu. Údajná životnost by mohla být tři až pět let. Ideální to není, ale aspoň něco. To NĚCO pro mě reprezentuje povrch, který se dá přiměřeným způsobem udržovat = čistit, zametat… Věřím, že již v tomto roce dojde k opravě alespoň nejponičenějších částí místních komunikací. CÍLEM však NENÍ ZVÝŠIT RYCHLOST PROVOZU, ALE ZLEPŠIT ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ u cest.
V uších mně v tomto kontextu zní i věta, kterou jsem taky již slyšel: "Buďte rádi, že je ta cesta rozbitá, aspoň tam nebudou lidi jezdit jako blázni… Má smysl opravovat???"
Ve Švýcarsku (kanton Graubünden) je norma na šířku obslužných obecních komunikací (kam spadají všechny cesty ve Všestarech vyjma hlavních tahů Mnichovice – Světice, Všestary – Strančice) 4,5m!!! Jedná se o obousměrnou komunikaci! Proč? Úzká komunikace (bez chodníku, auta na komunikaci parkovat nesmí!!!) automaticky nutí řidiče jezdit nízkou rychlostí. V okamžiku, kdy jsou komunikace širší, je nutné investovat další (zbytečné) prostředky do dopravních opatření, která rychlost snižují. Ale ono by to stejně nebylo třeba, protože vzájemná tolerance je tam již zažitá.
Podstatná věc: Žádná dopravní opatření, sebelepší asfalt, za nás nevyřeší naše postoje, naše chování k sobě navzájem, úctu k druhému, ohleduplnost, na druhou stranu pocit nadřazenosti, pokud sedím v autě, na motorce, na kole.
Jaromír Jech
P.S. Uvítám reakce na tuto úvahu. Často přemýšlím i nad tím, zda nejsem ten „divný“ já, když mám stále pocit, že bychom se k sobě mohli chovat „od přírody“ lépe, bez dopravních značek, bez policajtů, zpomalovacích prahů. A do rychlosti 20km/h relativně nepráší…
